KOSTEL SV. ROCHA A OLŠANSKÉ HŘBITOVY
Kostel sv. Rocha na dnešním Olšanském náměstí je nejstarším žižkovským kostelem. Bezprostředným podnětem k jeho výstavbě byla morová epidemie, která vypukla v Praze počátkem roku 1680 a k pochovávání zemřelých měla jednotlivá pražská města zřídit pohřebiště za městskými hradbami. Tak vznikly v Olšanech tři morové hřbitovy - staroměstský, novoměstský a židovský. Z rozhodnutí magistrátu Starého Města byla u nově založeného pohřebiště postavena r. 1682 také morová kaple, pravděpodobně podle plánů Jeana Baptisty Matheye. Po další morové epidemii, která postihla Prahu v letech 1713-1716 byl také na novoměstském hřbitově postaven v letech 1717-1719 menší barokní kostel Povýšení sv. Kříže, který se v roce 1784 stal prvním farním kostelem na Žižkově (do té doby byly oba kostely spravovány farou u sv. Jindřicha). Po zrušení hřbitova chátral i kostel a dekretem z ledna 1843 zastavila pražská arcibiskupská konzistoř všechny úkony v něm. Po roce 1906 se z kostela stalo skladiště a teprve po r. 1977 se začalo s přestavbou kostela na kulturní středisko. Od r. 1984 tady působí koncertní a výstavní síň Atrium. Kostel sv. Rocha nadále plnil funkci hřbitovního kostela, a to i poté, co se na olšanských hřbitovech začalo řádně pohřbívat, mimo morové oběti. V roce 1839 byl guberniálním dekretem pro stavební závady a nepříznivou polohu zrušen farní kostel Povýšení sv. Kříže a farnost přenesena ke kostelu sv. Rocha na Olšanech. Všechny úkony farní duchovní správy se vykonávaly teprve od roku 1842. Jde o barokní elipsovitou kopulovou stavbu, kterou zřejmě projektoval proslulý architekt J. B. Mathey a realizoval stavitel J. Hainric. Její vnitřek je členěn arkádami, nad nimiž se táhne galerie. Hlavní novorenesanční oltář navrhl Antonín Baum roku 1879, kdy byl obnoven celý interiér. V jeho centru je obraz staršího data, rozdělený do dvou vertikálních pásem. V horním je Královna nebes Panna Maria s anděly, v dolním pak svatí patroni, pomáhající při morových epidemiích - sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie. V pozadí obrazu je možné spatřit hrůzy, způsobené morovou zkázou. Cenný je i pravý boční oltář Panny Marie zdobený obrazem J. Heřmana a na opačné straně umístěný oltář svatého Josefa spolu se sochou svatého Jana Křtitele, která pochází ze Švýcarska. Obrazy křížové cesty maloval G. W. Weis roku 1854 podle Führichových kreseb, zatímco velkou fresku nad vchodem do sakristie, která znázorňuje litanii, vytvořil roku 1766 J. Steter. Nejstarším dochovaným předmětem v kostele je barokní cínová křtitelnice z roku 1595 od cínaře Matouše Voříška z Roudnice nad Labem. Při výstavbě komunikací na Olšanech byla zbořena část hřbitovní zdi, za níž kostel sv. Rocha stával, stejně jako musela výstavbě ustoupit stará fara. A tak dnes stojí tento kostel (lidově pro svůj tvar nesprávně nazýván také rotunda) volně uprostřed zeleně. OLŠANSKÉ HŘBITOVY jsou svého druhu historickým památníkem Prahy. Odpočívají tu tisíce významných osobností nejrůznějších oborů, které vtiskly životu města i země podobu, již my dnes dotváříme. Zvlášť v jeho severozápadní části odpočívá mnoho významných českých i do Prahy nakonec osudem zavátých odjinud pocházejících hudebníků z doby kolem poloviny 19. století, kdy se do těchto prostor pohřbívalo.