MICHAL FLEGL
Narozen 7. března 1940 v Praze, vystudoval obor historie - čeština na Filosofické fakultě UK (PhDr., 1962). Pracoval v památkove péči a v archivnictvi. Od 1. 3.1990 na Úřadu vlády ČSFR nejprve jako poradce mistopředsedy vlády, pak jako vedoucí oddělení církví. Od 1. 1. 1993 poradcem ministra spravedlnosti, od 1. 2. 1994 tajemníkem naměstka ministra kultury. Na EThF UK přednáší od podzimu 1990 jako externí pedagog na katedře církevních dějin. Přednáší české církevní dějiny od počátku křesťanství do Bílé hory a vede historicky proseminář, zaměřený na pomocné vědy historické. Publikoval příspěvky k dějinám husitství a Jednoty bratrské, k dějinám dějepisectví, k dějinám osídleni, historickému urbanismu, vztahu liturgie k církevní architektuře a památkové péči. Samostatně vydal publikace: Praha (průvodce po památkách v několikajazyčných mutacích a v několika vydáních, 1988 - 90), O cestu za Kristem (Problémy českých dějin, 1969), O živote a díle Jana Dyka (1970). Ze zásadnějších studií: Žižka ve světle svých listů (JSH 1969), Hrad Rábí a Žižkovy válečné akce na Prácheňsku (Minulosti Západočeského kraje 1970), Žižka a bitva u Sudoměře (JSH 1974), K problému identifikace P. Chelčického (LF 1979), Florian Gryspek a Matouš Collin (LF 1980), Čeští učitele a regionální dějepisectví na přelomu 19. a 20. stol. (SH 1980), Staré Střešovice (Národopisná knižnice ČSAV 1979), Úloha historismu při vzniku Karlštějna a v dalši činnosti Karla IV. jako stavebníka (SSH 1979). Uveřejnil řadu příspevků o snahách o záchranu českých hradů na přelomu 19. a 20. století (Kozí Hrádek, Rábí, Krakovec, Střekov, Potštejn, Lipnice, Lichnice, Zviřetice, Frýdštejn ad., 1981 - 1990), seriály o krajinném urbanismu (Domov 1986-1990). Podílel se na redakci Husova a bratrského sborníku, sborníku Acta regionalia, Pražského sborníku vlastivědného, působil v redakčních radách Kostnických jisker, Muzejní a vlastivědné práce (časopisu Společnosti přátel starožitností) aj.
|