NÁRODNÍ PAMÁTNÍK NA VÍTKOVĚ - Slavnostní síň

S rozmachem českého nacionalismu před více než sto dvaceti léty se objevila i úvaha o potřebě vystavět pomník Jana Žižky na Vítkově, na místě boje husitských vojsk proti křižákům. V roce 1882 byl založen Spolek pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově, soutěž vypsaná v roce 1912 přinesla koncepční řešení návrhu. Získání samostatnosti a snaha uctít zásluhy československých legionářů, kteří se o samostatný stát významnou měrou zasloužili, někdejší zadání rozšířila. Projekt Památníku národního osvobození, Pantheonu legionářů, vytvořil arch. J. Zázvorka, 8. listopadu 1928 zahájil prezident Masaryk stavbu slavnostním výkopem. Hrubá stavba byla ukončena v roce 1932, dotváření a  doplňování umělecké výzdoby pokračovalo až do počátku druhé světové války. Dlouho vznikala i charakteristická jezdecká socha Jana Žižky.  Návrh začal zpracovávat prof. B. Kafka po roce 1931.  Až po dvaceti letech byla socha odlita a byla slavnostně odhalena v roce 1950, ve výroční den husitské bitvy. Na Vítkově vzniklo monumentální, až chrámové dílo, poslední velká dominanta vnitřní Prahy. Nikdy však zcela nenaplnilo poslání, pro které vzniklo. Budovu obsadili ve druhé polovině války okupanté, změnili ji ve sklad vojenského materiálu, poničili zařízení. Po osvobození byla vyzdvižena uschovaná umělecká díla, začala jejich nová instalace. Do podnoží sochy J. Žižky byl vložen Hrob neznámého vojína. Památník byl nově rozšířen o přístavbu k uctění hrdinů II. odboje. Ta však byla zpřístupněna až v roce 1955, ale jako Síň Rudé armády. I do historie nyní již Národního památníku se rozhodující měrou promítly politické poměry. V roce 1953 zde bylo otevřeno Mauzoleum Klementa Gottwalda, začaly zde být ukládány ostatky dalších komunistických funkcionářů. Historie legionářů měla zmizet. Gottwaldův hrob byzantského stylu  byl nákladným způsobem udržován do roku 1962, kdy byla jeho mumie zpopelněna.  Památník pak jako ideologický symbol ztrácel na významnosti. Byl zde ještě uložen popel prezidentů A. Zápotockého a L. Svobody, probíhaly tu i některé pravidelné oslavné akce, doznívaly programy doplňování umělecké výbavy,. V zásadě se však tvář budovy již neměnila.  Po listopadu 1989 byl popel komunistických funkcionářů odevzdán pozůstalým. Národní památník byl uzavřen, navštívit jsme jej mohli jen při několika veřejných akcích. V roce 2000 předalo ministerstvo kultury ČR, které Památník spravuje, budovu i péči o její další využití Národnímu muzeu. To nyní usměrňuje její další osud. Finanční zdroje zaručuje vládní usnesení, k dotváření již naskicovaného programu úprav jsou postupně vítáni všichni, kterým není lhostejno, jak stát připomíná tvůrce a nositele idejí, které považuje za své nepominutelné dědictví. Nadále by nemělo  být smutnou skutečností, že dnes jen nemnozí vzpomenou na někdejší poslání stavby. Připomeneme si jej i slavnostním koncertem k výročí vzniku Československé republiky. Poznáme, že součástí původního vybavení slavnostní síně Památníku na Vítkově jsou dodnes funkční mohutné varhany, které se v posledních pěti letech vždy v plné kráse rozezněly právě při koncertech žižkovského hudebního festivalu.