LINHA SINGERS

Původní soubor, který tvořilo pět zpěváků, založil Jiří Linha v r. 1963. Do roku 1966 ještě pod názvem Vokální skupina Jiřího Linhy spolupracovali s Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu v Praze (dir. K. Krautgartner a J. Vobruba) a podíleli se na většině nahrávek tehdy nastupujících sólistů (Chladila, Gotta, Kubišové, Vondráčkové, Matušky a dalších). V r. 1965 ztratil soubor svého provozovatele a rozpadl se. Tehdy se J. Linha rozhodl, po vzoru tehdy slavných francouzských Le Swingle Singers, vybudovat samostatné těleso s vlastním repertoárem a osobitým stylem. Nový soubor našel angažmá v AUS-VN (1967-68) a v divadle ROKOKO (1969). Spolupracoval s legendárním SHQ Karla Velebného, s nímž nahrál svou první desku (1968). V r. 1970 byl soubor již pod názvem LINHA SINGERS přijat do kmenového stavu Státního divadelního studia v Praze, vedle Laterny magiky, Semaforu, Činoherního klubu a Černého divadla. Tím byly na deset let vyřešeny jeho existenční problémy a vytvořen prostor k dalšímu vývoji. Od tohoto roku těleso má stálé obsazení: 7 zpěváků, 6 hudebníků, zvukový mistr, provozní vedoucí a umělecký šéf. Po zrušení St. div. studia v r. 1979 byli LINHA SINGERS převedeni do kmenového stavu Symf. orchestru hl. m. Prahy FOK, který zůstal jejich provozovatelem třináct let. V červenci 1993 byli z rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy propuštěni členové komorních souborů Symf. orchestru FOK. Tehdy přestali být LINHA SINGERS institucí a stali se volným společenstvím profesionálních umělců. Proto J. Linha koncem r. 1992 zaregistroval nadaci ORFEUS, která jako právnický subjekt odkoupila od Magistrátu nutné vybavení pro činnost souboru (kostýmy, nástroje, aparatura atd.) a zároveň požádala o pronájem zkušebny v Radhošťské ul. 9 v Praze 3. Nadace ORFEUS se roku 1999 transformovala v neziskovou organizaci, která pod názvem LlNHA SINGERS, o. p. s., převzala starost o budoucnost souboru. LS tvoří skupina zpěváků a instrumentalistů, jejichž hudební řeč nerespektuje vžité a uznávané hranice jednotlivých hudebních žánrů. Osobitý způsob přednesu je dán především vokální technikou, která zpěvákům umožňuje zazpívat i náročné party hudebních nástrojů, aniž by je jakýmkoliv způsobem napodobovali nebo karikovali. Smyslem je dosažení nástrojově čisté intonace, rytmu a vzájemné souhry, ale uplatnit přitom v plné míře přirozené vlastnosti lidského hlasu - jeho barvu, pohyblivost i nenapodobitelný výraz. Atraktivita této cesty není samoúčelná, je to jedna z možností, jak přiblížit posluchačům dávno zapomenutou nebo neprávem opomíjenou krásu hudebního myšlení velkých mistrů. Soubor LS se o to snaží svými koncerty, rozhlasovými a televizními nahrávkami i řadou desek domácí či zahraniční produkce. Repertoár dnes tvoří nejen vokální transkripce instrumentální hudby 17. - 19. století, ale i  skladby komponované soudobými autory (Z. Lukáš, O. Mácha, P. Eben). Mnoho skladeb, které soubor mnohokrát úspěšně reprizoval doma i v zahraničí, dosud nebyla nahrána.